Jak číst víc knih, aniž byste si museli hrát na někoho jiného

Dlouho jsem tvrdila, že nemám čas číst. Přitom jsem denně strávila dvě hodiny na telefonu. Nešlo o čas, ale o to, že čtení bylo v mém dni na posledním místě a bez konkrétního místa a chvíle se k němu prostě nedostalo.

Co pomohlo nejvíc

1. Kniha na určeném místě. U postele, v tašce, u křesla. Hledaná kniha se nečte.
2. Deset stránek denně. Zabere to zhruba dvacet minut a za rok to dělá 3 650 stránek, tedy patnáct až dvacet knih. Vydržet deset stránek je snadné, vydržet „hodinu denně“ ne.
3. Navázání na existující rutinu. U mě je to večer po odložení telefonu do kuchyně. Proč to funguje, rozebírám v článku o udržení nového zvyku.
4. Číst víc knih naráz. Beletrie na večer, něco odbornějšího na dopoledne. Když se do jedné nechce, sáhnu po druhé místo abych nečetla nic.
5. Nedočíst, co nebaví. O tom níž, protože to je pro mě zásadní bod.

Kdy knihu odložit

Nedočtená kniha není selhání. Kdysi jsem se prokousávala vším až do konce a výsledkem bylo, že jsem se čtení začala vyhýbat, protože jsem měla rozečtenou nudnou knihu, ke které se nechtělo vracet.

Dnes používám jednoduché pravidlo: sto stránek minus můj věk. V mých letech to znamená zhruba padesát stránek — když do té doby kniha nezaujme, jde zpátky do knihovny. Uvolní se tím kapacita na knihu, která bavit bude.

Audioknihy a e-knihy: počítá se to

Diskuse o tom, jestli poslech „je čtení“, mi připadá zbytečná. Praktický rozdíl existuje — u složitějšího textu je papír lepší, protože se dá vracet a psát poznámky. Ale audiokniha při vaření, uklízení nebo v autě je čas, který by jinak byl prázdný.

Formát	Silná stránka	Slabina
Papír	zapamatování, žádné rozptýlení	váha, cena, místo
Čtečka	stovky knih, podsvícení, poznámky	počáteční investice
Audiokniha	čas při jiných činnostech	hůř se vrací a listuje
Telefon	vždy po ruce	oznámení a rozptýlení

Čtečka byla u mě přelomová hlavně kvůli podsvícení a možnosti číst ve tmě, aniž bych budila partnera. Na rozdíl od telefonu na ní není nic, co by mě odtáhlo jinam — souvisí to s tím, o čem píšu v článku o digitálním detoxu.

Kde brát knihy

• Knihovna. Roční registrace stojí obvykle nižší stovky a kromě knih nabízí i e-knihy a audioknihy k výpůjčce. Nejlepší poměr ceny a užitku, jaký znám.
• Antikvariáty a bazary. Zejména u starší beletrie.
• Knihobudky a sdílené police.
• Výměna s přáteli. Zároveň nejlepší zdroj doporučení.

Jak si vybírat

Doporučení od konkrétního člověka, jehož vkus znáte, funguje mnohonásobně líp než seznamy nejprodávanějších titulů. Druhá dobrá metoda je jít po autorovi — když vás kniha bavila, přečtěte si od téhož autora další, protože pravděpodobnost zásahu je vysoká.

U odborné literatury se vyplatí přečíst si obsah a úvod. Za deset minut poznáte, jestli kniha odpovídá na otázky, které máte.

Co si z knih pamatovat

Pokud si nic nezapisujete, po půl roce si z knihy vybavíte jednotky procent. Nemusí to být problém u beletrie, u odborných knih ano. Mně stačí tři věty na poslední stránku: hlavní myšlenka, co mě překvapilo a co s tím udělám. Zabere to dvě minuty a rozdíl v tom, co si vybavím po roce, je zásadní.

Bez pocitu viny

Hromada nepřečtených knih není dluh. Japonština pro to má slovo cundoku — kupení knih, které nečtete. Kniha čekající v poličce je možnost, ne závazek. Rok, kdy přečtete čtyři knihy, není horší rok než ten, kdy jich přečtete třicet.